Bolí mě záda, ale potřebuji fungovat...
Včera jsem potkala kamaráda, kterého pořád bolí záda. Pokaždé, když se potkáme, rád mi o svých bolestech povídá a pořád se mu „nedaří“ dorazit na lekci. Minule mě prosil, abych mu - na přechodu před školou - řekla jeden, dva cviky, aby se vše spravilo a on mohl zase na fotbal.
Chápu ho, nikomu se „nehodí“ nemoci, bolesti, komplikace v plánu… Co s tím? Tělo si poradí. Ono nás „donutí“ se k situaci konstruktivně postavit. Jen je to někdy celkem bolestná a zdlouhavá cesta.
Zpátky k mému kamarádovi. Zmiňoval, že si každý den cvičí krátkou jógovou sestavu. Skvělé! Cvičit pravidelně doma je z mého pohledu první liga! Ale pozor! Pokud cvičíte v nesprávném nastavení, v nastavení, které je příčinou Vašich problémů v první řadě, moc si nepomáháte, možná spíše naopak! A o tom, že jóga může z pohledu zdravého pohybu často spíše uškodit, jsem psala zde.
Já jsem také v jednu chvíli musela pochopit, že pokud nezačnu své tělo pravidelně udržovat, ještě nějakou dobu to „urvu“, ale co pak?
„Nevýhodou těla“ je podle mě to, že všichni tak nějak automaticky předpokládáme, že by naše tělo mělo fungovat. A když nefunguje, vnímáme to jako problém, který je potřeba co nejrychleji odstranit. Vlastně si ve svém životě na tělo jako takové neděláme čas. Zubař, kadeřník, fitko, to v našich kalendářích místo má, ale tělo jako nástroj pohybu? Napadá mě zprofanované přirovnání k autu. I to dáváme někdy do servisu, měníme pneumatiky, když začne vydávat divný zvuk, raději zbystříme. S tělem máme tolik plánů, že na servis nám moc času nezbývá.
Pokud Vás něco dlouhodobě bolí a lékaři udělali, co mohli, je na řadě "zahájit servis" - přenastavit nezdravé pohybové vzorce. Počítejte, že to chvíli trvá. Dobrá zpráva je, že už samotný proces je zábavný a ozdravný.
Přijďte a uvidíte sami! A nakonec budete na „servisních udržovačkách“ závislí, jako my všichni ostatní 😊
Anna